Charakteristika

Pánské tričko s potiskem Antonio Live & Fly s motivem HISTORY OF FLIGHT, pro piloty a modeláře. 100% bavlna se silikonovou úpravou je zárukou příjemného pocitu při nošení. Látka 200 g/m², pleteno single jersey, modro šedá barva, luxusní dárkové balení.

Charakteristika

Pánské tričko s potiskem Antonio Live & Fly s motivem HISTORY OF FLIGHT, pro piloty a modeláře. 100% bavlna se silikonovou úpravou je zárukou příjemného pocitu při nošení. Látka 200 g/m², pleteno single jersey, modro šedá barva, luxusní dárkové balení. Design produktu je kombinací tisku a 3D efektu.

„Netopýr“ byl první

Když dnes přijde ve společnosti řeč na první pokusy o létání na stroji těžším než vzduch, který pohání motor, všichni mluví jen o bratrech Wrightových. Ale někdo je předběhl. Slyšeli jste někdy o francouzském inženýru Clémentu Aderovi? Že ne? A přece to byl právě on, kdo zkonstruoval letoun Eole. Z dnešního pohledu bizarní stroj na parní pohon nazval podle řeckého boha větru.

Není divu, že Francouzi považují za otce motorových letadel právě Adera. Ten se se svým letounem připomínajícím netopýra vznesl do vzduchu ji 9. října 1890, tedy třináct let před bratry Wrightovými! Je ovšem pravda, že let byl velmi krátký. Eole, či správně francouzsky Éole, se pyšnil „netopýřími“ křídly z latí potažených hedvábím, která se rozpínala dvanáct metrů do šířky. Do jejich konstrukce Ader promítl výsledky pozorování ptačích křídel – k tomuto účelu choval ve voliéře čápy. Sklon i zakřivení křídel se daly měnit pomocí lanek. Čtyřlistou bambusovou vrtuli poháněl lihem vytápěný parní stroj o výkonu 14 kW. Byl to dvouválec s dvojitou expanzí páry, s trubkovým kotlem a hořáky na alkohol.

Na podzim roku 1890 byl Eole hotov a podle svého tvůrce připraven vznést se do vzduchu. Pro tento mimořádný okamžik si Ader vybral park zámečku Armainvilliér, který patřil jeho přítelkyni paní Pereirové. Ta si slavnou chvilku pochopitelně nemohla nechat ujít, a aby svědků technického zázraku bylo víc, na místě se shromáždilo také několik zahradníků. Eole se po roztočení vrtule za kolébání křídel nalevo i napravo a s řadou poskoků opravdu vznesl! Sice jen o několik decimetrů a po padesáti metrech opět dosedl na kola, ale nemohlo být pochyb o tom, že se odpoutal od země. „Na několik vteřin jsem se ocitl ve stavu nevýslovné blaženosti," vzpomínal po letech Ader. Radost mu nejspíš nepokazilo ani to, že pokus nebyl oficiálně uznán jako let. Požadavky pro let totiž znějí: vzlétnout a pak se vrátit na místo startu.

Francouzské Ministerstvo války nicméně pokus zaujal a rozhodlo se Adlera v další činnosti podpořit. Výsledkem byl další stroj Avion III, který inženýr sestrojil ze dřeva a plátna. Letoun s rozpětím křídel patnáct metrů měly do výšky zvednout dvě tažné čtyřlisté vrtule, z nichž každou poháněl samostatný parní stroj. Ale pokus zvednout letadlo do vzduchu, který Adler podnikl v roce 1897, se nezdařil, dokonce skončil zničením stroje. A to byl konec leteckých snů vynálezce, který naštěstí nezahořkl, protože měl i další oblast zájmu – telefon. Mimochodem, v tomto oboru byl mnohem úspěšnější. Vylepšil původní Bellův přístroj a v roce 1880 dokonce v Paříži zavedl telefonní linky.