Charakteristika

Plastikový model Airfix A12012 - letadlo Blackburn Buccaneer S.2 v měřítku 1:48 ke slepení. Stavebnice obsahuje 288 dílků, rozpětí křídel 280 mm, obtížnost 3.

Charakteristika

Plastikový model Airfix A12012 - letadlo Blackburn Buccaneer S.2 v měřítku 1:48 ke slepení. Stavebnice obsahuje 288 dílků, rozpětí křídel 280 mm, obtížnost 3.

Informace o předloze:

Mocný Blackburn Buccaneer byl v období studené války jedním z nejschopnějších letounů pro operace v malých nadmořských výškách. K britskému Královskému námořnictvu nastoupil v roce 1962, aby se postavil značné hrozbě masivního rozpínavého programu sovětského námořnictva. Britové tehdy uvažovali tak, že než aby se museli vypořádat s ochromujícími náklady, které by znamenala stavba nových lodí schopných Sovětům čelit, použijí svůj nový útočný tryskáč, aby potápěl sovětské lodě kombinací konvenčních a jaderných zbraní. Buccaneer dokázal letět extrémně vysokou rychlostí i v malé výšce, díky čemuž se osvědčil jako ideální letoun, který zvládl udržet státy Varšavské smlouvy v pohotovosti, a to i přestože efektivita prvních kusů byla ještě značně ovlivněna malým výkonem dvojice motorů de Havilland Gyron Junior.

Buccaneer, který operoval z paluby relativně malých britských letadlových lodí, musel být tvrdý a jeho odolnou konstrukci, kterou Blackburn navrhl velmi prakticky, podtrhoval neméně účinný způsob jeho výroby a testovací postupy. Nové stroje se stavěly v Brough, kde měla společnost Blackburn Aviation své sídlo, a každý dokončený kus se přepravoval po silnici vlečený tahačem na jeho vlastním podvozku. Než tak mohl podstoupit závěrečné kontroly a letové zkoušky, ujel cestou k firemní základně Holme-on-Spalding Moor okolo 16 mil po křivolakých venkovských silničkách a přes mosty s prudkými zatáčkami.

Verze Buccaneer S.2 přinesla řešení většiny problémů, které prvním modelům bránily v plném využití jejich potenciálu. Jednalo se o značně vylepšenou platformu. Dostala upravená křídla, větší kapacitu palivových nádrží a dvojici silných motorů Rolls Royce Spey. Tato nová varianta znamenala pro Fleet Air Arm akvizici opravdu výjimečného útočného letounu, jenž ve svém hlavním úkolu operovat v malých nadmořských výškách doopravdy exceloval. Z řady jeho funkcí byl pro stroj létající primárně nad vodou užitečný obzvláště speciální typ katapultovacího sedadla - v případě nouzového přistání na moři se dokázalo vystřelit, i když se už letoun potápěl pod vodu. Když Královské námořnictvo v roce 1978 odstavilo své větší letadlové lodě, byly jeho tolik oblíbené Buccaneery předány do péče Královského letectva, které již dlouho obdivovalo množství předností tohoto stroje a za nový přírůstek do svého inventáře bylo velmi vděčné. V době své největší slávy na konci 70. let sloužil Blackburn Buccaneer hned u šesti perutí Royal Air Force.