Charakteristika

Academy plastikový model military German Fuealtank a Shiwimm v měřítku 1:72 ke slepení.

Charakteristika

Academy plastikový model military German Fuealtank a Shiwimm v měřítku 1:72 ke slepení.

Informace o předloze:

Tatra 111 je jedním z nejslavnějších nákladních automobilů značky Tatra, který si svou spolehlivostí a dobrými jízdními vlastnostmi v terénu. Rychle získal oblibu jak u německé armády, pro kterou byl vyvinut, tak později i u československé armády a u civilních řidičů. Nejen v Československu, ale i v zahraničí, především v drsných podmínkách Sibiře v tehdejším Sovětském svazu.

Tatra 111 prošla během let výroby mnoha úpravami a vylepšeními. Původně poměrně vysoko nastavený výkon motoru 154 kW při 2 250 ot/min. byl později z důvodu zvýšení spolehlivosti a možnosti dlouhodobého zatížení snížen na 132 kW při 1 800 ot/min. Nosnost 8 tun u prvních vozů byla později zvýšena na 10,3 tuny. Tatra 111 dosahovala rychlost u prvních vozů 75 km/h, později, po snížení otáček motoru 62 km/h při poměrně příznivé průměrné spotřebě 30 litrů nafty na 100 km.

Tatra 111C vývoj cisterny využívající podvozek Tatra 111 s nádrží o objemu 7000 l PHM začal v únoru 1951 ve vývojovém oddělení Tatra Kopřivnice n. p. na základě požadavku MNO. Záměr byl schválen v létě roku 1951 a následovalo zpracování technické dokumentace. Podle ní byl v Tatře Kopřivnice ve spolupráci se Strojírnami v Brandýse nad Labem vyroben v létě 1952 první prototyp. Speciální nástavba vozidla byla tvořena nádrží rozdělenou dvěma přepážkami na tři komory. K bokům nádrže byly připevněny skříně obsahující čerpací a výdejní agregáty, měřicí přístroje a rozvodnou armaturu. Po dokončení prototypu bylo vozidlo začátkem srpna 1952 předvedeno komisi MNO, která doporučila v co nejkratší době realizovat podnikové zkoušky.

Volkswagen Schwimmwagen (doslovně „krytý vůz“) byl s pohonem všech kol obojživelné vozidlo, používaný značně německými pozemními silami během druhé světové války. Schwimmwagen je nejpočetnější masově vyráběné obojživelný vůz v historii.

Schwimmwageny byly vyráběny továrnou Volkswagen ve Fallersleben / Stadt des KdF-Wagens a závody Porsche ve Stuttgartu. S těly (nebo spíše trupy) vyrobenými Ambi Buddem v Berlíně. Bylo vyrobeno 15 584 Typ 166 Schwimmwagen v letech 1941 až 1944, 14 276 ve Fallerslebenu a 1 308 u Porsche. Z registru Schwimmwagen je známo, že dnes zůstalo pouze 189 obojživelných vozů a pouze 13 přežilo bez restaurátorských prací.

Všechny Schwimmwageny měly pohon všech čtyř kol na první rychlostní stupeň (a u některých modelů zpátečku) a měly samosvorné diferenciály ZF na přední a zadní nápravě. Stejně jako u Kübelwagenu měl Schwimmwagen zadní portálové nápravy , které poskytovaly zvýšenou světlou výšku a zároveň redukovaly namáhání točivého momentu hnacího ústrojí pomocí redukce převodů na kolech. Schwimmwagen měl na souši maximální rychlost 50 mil za hodinu (80 km/h).

Při přejezdu vodní plochy bylo možné spustit šroubovou vrtuli dolů ze zadního krytu paluby/motoru. Když byla na místě jednoduchá spojka, zajišťovala pohon přímo z prodloužení klikového hřídele motoru. To znamenalo, že šroubový pohon jel vždy dopředu. Schwimmwagen měl ve vodě maximální rychlost 10 km/h (6 mph). Pro couvání ve vodě bylo na výběr použití standardního vybavení pádla nebo spuštění pozemního pohonu v opačném směru, což umožnilo otáčení kol pomalu vrátit vozidlo zpět. Přední kola se zdvojila jako kormidla, takže řízení se provádělo volantem jak na souši, tak na vodě. Schwimmwagen by také mohli řidiči řídit pomocí výše zmíněných pádel.