Charakteristika

Academy plastikový model military Ground Veghicle Series-1 v měřítku 1:72 ke slepení.

Charakteristika

Academy plastikový model military Ground Veghicle Series-1 v měřítku 1:72 ke slepení.

Informace o předloze:

Volkswagen Schwimmwagen (doslovně „krytý vůz“) byl s pohonem všech kol obojživelné vozidlo, používaný značně německými pozemními silami během druhé světové války. Schwimmwagen je nejpočetnější masově vyráběné obojživelný vůz v historii.

Schwimmwageny byly vyráběny továrnou Volkswagen ve Fallersleben / Stadt des KdF-Wagens a závody Porsche ve Stuttgartu. S těly (nebo spíše trupy) vyrobenými Ambi Buddem v Berlíně. Bylo vyrobeno 15 584 Typ 166 Schwimmwagen v letech 1941 až 1944, 14 276 ve Fallerslebenu a 1 308 u Porsche. Z registru Schwimmwagen je známo, že dnes zůstalo pouze 189 obojživelných vozů a pouze 13 přežilo bez restaurátorských prací.

Všechny Schwimmwageny měly pohon všech čtyř kol na první rychlostní stupeň (a u některých modelů zpátečku) a měly samosvorné diferenciály ZF na přední a zadní nápravě. Stejně jako u Kübelwagenu měl Schwimmwagen zadní portálové nápravy , které poskytovaly zvýšenou světlou výšku a zároveň redukovaly namáhání točivého momentu hnacího ústrojí pomocí redukce převodů na kolech. Schwimmwagen měl na souši maximální rychlost 50 mil za hodinu (80 km/h).

Při přejezdu vodní plochy bylo možné spustit šroubovou vrtuli dolů ze zadního krytu paluby/motoru. Když byla na místě jednoduchá spojka, zajišťovala pohon přímo z prodloužení klikového hřídele motoru. To znamenalo, že šroubový pohon jel vždy dopředu. Schwimmwagen měl ve vodě maximální rychlost 10 km/h (6 mph). Pro couvání ve vodě bylo na výběr použití standardního vybavení pádla nebo spuštění pozemního pohonu v opačném směru, což umožnilo otáčení kol pomalu vrátit vozidlo zpět. Přední kola se zdvojila jako kormidla, takže řízení se provádělo volantem jak na souši, tak na vodě. Schwimmwagen by také mohli řidiči řídit pomocí výše zmíněných pádel.

V roce 1940, kdy již začala světová válka, zahájil generální štáb Spojených států soutěž o konstrukci lehkého vozidla s pohonem všech čtyř kol, které by sloužilo mnoha účelům. Závodu se účastnily společnosti American Bantam Company, Willys Overland Motor a Ford Motor Co. Volba padla na model Willys, který byl po pre-sérii 1500 vozidel od roku 1941 uveden na montážní linky a vyroben než 640 000 kusů., z toho 277 000 na základě licence od společnosti Ford. To znamená, že „Jeep“ bylo vozidlo postavené v největším počtu exemplářů válečným průmyslem během druhé světové války.

Kettenkrad je kombinace motocyklu a pásového vozidla. Byl navržen koncem 30. let v NSU Motorenwerke. V roce 1941 oficiálně vstoupil do služby Wehrmachtu. Ideální do nerovného terénu jako lehký remorkér, tahač nebo transportér dodávek. Mohl nosit kulomety, minomety a bubny s telefonními kabely. Byly postaveny pouze dvě významné dílčí varianty Kettenkradu . Výroba vozidla byla zastavena v roce 1944, kdy bylo vyrobeno 8 345 kusů. Po válce byla výroba v NSU obnovena. Kolem 550 Kettenkräder bylo postaveno pro zemědělské účely, přičemž výroba skončila v roce 1948 (některé zdroje uvádějí 1949).

Kettenkräder viděl službu na východní frontě, kde byly používány k pokládání komunikačních kabelů, tahání těžkých nákladů a převážení vojáků hlubokým ruským bahnem. Později ve válce byly Kettenkräder použity jako dráhové remorkéry pro letadla, zejména pro proudový stíhač Messerschmitt Me 262 a někdy i proudový průzkumný bombardér Arado Ar 234. Aby se ušetřilo letecké palivo, německá proudová letadla byla odtažena na přistávací dráhu.